Způsobová (modální) slovesa jsou taková slovesa, která se ve větě pojí většinou s infinitivem plnovýznamového slovesa. Typický je pro tato slovesa stejný způsob časování.
K této skupině sloves bývá přiřazováno také sloveso „wissen“, nikoli však proto, že je způsobovým slovesem (nevyžaduje infinitiv plnovýznamového slovesa), nýbrž proto, že má stejný způsob časování.
Dalším typům sloves v němčině věnujeme samostatné kapitoly (viz Slovesa v němčině).
| Základní význam způsobových sloves: | |
|---|---|
| dürfen | smět |
| können | moci, umět |
| mögen | mít rád |
| müssen | muset |
| sollen | mít povinnost |
| wollen | chtít |
| + | |
| wissen | vědět |
Časování způsobových sloves a slovesa wissen v přítomném čase:
► časují se nepravidelně
- ► společné znaky:
- 1. a 3. osoba jednotného čísla má stejný tvar a je bez koncovky. POZOR! U slovesa wissen je ve všech tvarech jednotného čísla „β“ (ne ss)
- v jednotném čísle je jiná kmenová samohláska (s výjimkou slovesa sollen!) než v infinitivu a v množném čísle
- v množném čísle je stejná kmenová samohláska jako v infinitivu
Přehled časování způsobových sloves a slovesa wissen v přítomném čase
| Osoba: | DÜRFEN smět | KÖNNEN moci, umět | MÖGEN mít rád | MÜSSEN muset | SOLLEN mít povinnost | WOLLEN chtít | WISSEN vědět |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ich | darf | kann | mag | muss | soll | will | weiβ |
| du | darfst | kannst | magst | musst | sollst | willst | weiβt |
| er, sie, es | darf | kann | mag | muss | soll | will | weiβ |
| wir | dürfen | können | mögen | müssen | sollen | wollen | wissen |
| ihr | dürft | könnt | mögt | müsst | sollt | wollt | wisst |
| sie, Sie | dürfen | können | mögen | müssen | sollen | wollen | wissen |
Přehled časování způsobových sloves a slovesa wissen v préteritu
► v jednotném čísle se mění kmenová samohláska, resp. ztrácí se přehláska, která je v infinitivu
► slovesa sollen a wollen přehlásku nemají, tvoří tudíž préteritum jako slabá (pravidelná) slovesa
► u slovesa mögen dochází nejen ke ztrátě přehlásky v jednotném čísle, nýbrž i ke změně souhlásky „g“ v souhlásku „ch“
► u slovesa wissen se mění kmenová samohláska „i“ v samohlásku „u“
► jinak se časování způsobových sloves v préteritu shoduje s časováním slabých sloves
| Osoba: | DÜRFEN smět | KÖNNEN moci, umět | MÖGEN mít rád | MÜSSEN muset | SOLLEN mít povinnost | WOLLEN chtít | WISSEN vědět |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ich | durfte | konnte | mochte | musste | sollte | wollte | wusste |
| du | durftest | konntest | mochtest | musstest | solltest | wolltest | wusstest |
| er, sie, es | durfte | konnte | mochte | musste | sollte | wollte | wusste |
| wir | durften | konnten | mochten | mussten | sollten | wollten | wussten |
| ihr | durftet | konntet | mochtet | musstet | solltet | wolltet | wusstet |
| sie, Sie | durften | konnten | mochten | mussten | sollten | wollten | wussten |
Přehled tvarů způsobových sloves a slovesa wissen v perfektu
V tabulce uvádíme tvar pro 1. osobu jednotného čísla
| infinitiv | perfektum |
|---|---|
| dürfen | ich habe gedurft |
| können | ich habe gekonnt |
| mögen | ich habe gemocht |
| müssen | ich habe gemusst |
| sollen | ich habe gesollt |
| wollen | ich habe gewollt |
| wissen | ich habe gewusst |
PAMATUJ:
Chceme-li použít větu se způsobovým slovesem v minulém čase, upřednostňujeme préteritní tvar.
Pokud použijeme tvar perfekta, vznikne tzv. vazba dvou infinitivů, to znamená, že obě slovesa jsou v infinitivu, přičemž nejprve stojí infinitiv slovesa plnovýznamového a za ním následuje infinitiv slovesa způsobového.
př.: Sie kann nicht kommen. Nemůže přijít. přítomný čas
Sie konnte nicht kommen. Nemohla přijít. préteritum
Sie hat nicht kommen können. Nemohla přijít. perfektum
