Další nedílnou součástí německých zájmen jsou ta neurčitá. Občas se může zdát, že je jejich skloňování chaotické a že se každé neurčité zájmeno v němčině skloňuje trochu jinak. Společně si projdeme jednotlivá neurčitá zájmena v němčině a vysvětlíme si jejich správné skloňování. Nakonec zjistíte, že to není tak složité, jak se může na první pohled zdát.
1. Neurčitá zájmena v němčině
Bavíme se o zájmenech, která nám ukazují blíže na neurčené nebo neznámé osoby a věci. Nechceme nebo neumíme je pojmenovat.
- Wir fahren mit irgendwelchen Leuten. – Jedeme s nějakými lidmi.
→ jedeme s nějakými neznámými lidmi
2. MAN (neosobní zájmeno)
Tímto zájmenem označujeme souhrn více neznámých osob.
Sloveso, které následuje, stojí vždy ve 3. osobě jednotného čísla: Hier darf man rauchen. – Tady se smí kouřit.
Tvar man se používá pouze v 1. pádě, pro ostatní pády používáme tvary zájmena einer.
| 1. p. | man |
| 2. p. | - |
| 3. p. | einem |
| 4. p. | einen |
- Das hört man selten. – To se slyší zřídka.
- So etwas kann einen stören. – Něco takového může (někoho) rušit.
3. EINER, EINE, EIN(E)S (jeden, jedna, jedno; nějaký, nějaké, nějaké)
Pokud toto zájmeno stojí samostatně, označuje již zmíněnou osobu nebo věc. Slouží jako zástupce podstatného jména, které není vyjádřeno.
Při skloňování přebírá rodové koncovky:
| 1. p. | einer | eine | eins/eines |
| 2. p. | eines | einer | eines |
| 3. p. | einem | einer | einem |
| 4. p. | einen | eine | eins/eines |
- Ist hier ein Arzt? Ja, da ist einer. – Je tu nějaký doktor? Ano, tady je.
- Nur einer ist gekommen, die anderen sind zu Hause geblieben. – Přišel jen jeden, ostatní zůstali doma.
4. KEINER, KEINE, KEIN(E)S (žádný, žádná, žádné)
Pokud toto zájmeno stojí samostatně, přebírá při skloňování rodové koncovky jako zájmeno einer, eine, ein(e)s → skloňujeme ho vždy jako člen určitý.
- Keiner von uns weiß davon. – Nikdo z nás o tom neví.
Pokud toto zájmeno stojí ve spojení s podstatným jménem, skloňujeme ho v jednotném čísle jako člen neurčitý a v množném jako člen určitý.
- Er hat kein Geld. – Nemá peníze.
- Mach dir keine Sorgen! – Nedělej si starosti!
5. ALLES (všechno)
| 1. p. | alles |
| 2. p. | - |
| 3. p. | allem |
| 4. p. | alles |
- Ich sage dir alles. – Řeknu ti všechno.
IRGENDEIN (nějaký), IRGENDWER (někdo), IRGENDWAS (něco), IRGENDWELCHER (nějaký, některý)
Tato zájmena se skloňují podle jejich základních slov ein, wer, was, welcher.
- Habt ihr irgendwelche Fragen? – Máte nějaké otázky?
→ zájmena irgendwelche, irgendwas, irgendwer můžeme zejm. v mluvené řeči nahradit zájmeny welche, was, wer. - Habt ihr welche Fragen? – Máte nějaké otázky?
- Ich will dir was sagen. – Chci ti něco říct.
- Dort ist wer ins Wasser gesprungen. – Tam někdo skočil do vody.
6. Neurčitá zájmena, která se skloňují jako ČLEN URČITÝ
JEMAND (někdo), NIEMAND (nikdo)
Tato zájmena používáme pouze v jednotném čísle. Ve 3. a 4. pádu vidíme, že koncovky můžeme klidně vynechat. Pozor! Ve 2. pádě ale koncovka zůstává.
| 1. p. | jemand | niemand |
| 2. p. | jemand(e)s | niemand(e)s |
| 3. p. | jemand(em) | niemand(em) |
| 4. p. | jemand(en) | niemand(en) |
- Ich will mit jemand(em) sprechen. – Chci s někým mluvit.
JEDER, JEDE, JEDES (každý, každá, každé)
Toto zájmeno používáme také pouze v jednotném čísle a skloňujeme ho jako člen určitý. V množném čísle má tvar alle.
- Jeder Schüler muss kommen. – Každý žák musí přijít.
ALLE (všichni)
Zájmeno alle skloňujeme jako člen určitý, existuje pouze v množném čísle.
| 1. p. | alle |
| 2. p. | aller |
| 3. p. | allen |
| 4. p. | alle |
- Alle Schüler müssen kommen. – Všichni žáci musí přijít.
ALL (všechen)
Toto zájmeno se v jednotném čísle skloňuje stejně jako určitý člen. Objevuje se hlavně s abstraktními podstatnými jmény a zpodstatnělými přídavnými jmény.
Výjimka! Ve středním a mužském rodě ve 2. pádu stojí koncovka –en.
- Alles Gute! – Všechno nejlepší!
- trotz aller Bemühung – přes veškerou snahu
MANCHER, MANCHE, MANCHES, MANCHE (mnohý, mnohá, mnohé, mnozí)
V množném i jednotném čísle skloňujeme toto zájmeno jako člen určitý.
- Manche Wünsche sind nicht erreichbar. – Mnohá přání jsou nedosažitelná.
SÄMTLICH, SÄMTLICHE, SÄMTLICHES, SÄMTLICHE (veškerý, veškerá, veškeré, všichni)
V množném i jednotném čísle skloňujeme toto zájmeno jako člen určitý.
- Ich habe sämtliches Material. – Mám veškerý materiál.
ANDERE (druzí, ostatní), EINIGE (někteří), EINZELNE (jednotliví), MEHRERE (více, několik), VIELE (mnozí, mnohé, mnoho), WENIGE (málo)
Všechna tato zájmena mají pouze množné číslo a skloňují se jako člen určitý v množném čísle.
| 1. p. | viele Freunde |
| 2. p. | vieler Freunde |
| 3. p. | vielen Freunden |
| 4. p. | viele Freunde |
- mit einzelnen Problemen – s jednotlivými problémy
- für andere Leute. – pro jiné lidi
7. Neurčitá zájmena, která jsou NESKLONNÁ
VIEL (mnoho), WENIG (málo), MEHR (víc)
Tyto tvary, které nemají koncovku, stojí s nepočitatelnými podstatnými jmény, jsou v jednotném čísle a bez členu.
- Er hat viel Zeit. – Má hodně času.
- Sie hat wenig Geld. – Má málo peněz.
ETWAS (něco)
- Ich habe etwas gebracht. – Něco jsem přinesl.
NICHTS (nic)
- Ich habe nichts gehört. – Já jsem nic neslyšel.
EIN BISSCHEN (trochu)
- Ich esse ein bisschen Suppe. – Sním trochu polévky.
EIN PAAR (několik)
- Er kommt in ein paar Minuten. – Přijde za několik minut.
- Pozor! das (ein) Paar = pár (podstatné jméno)
Sie sind ein schönes Paar. – Jsou pěkný pár.
8. Cvičení na neurčitá zájmena
Neurčitá zájmena jsme si společně prošli a vysvětlili a nyní je čas si v rámci krátkého cvičení vyzkoušet, zda jste všechno správně pochopili.
