1 Tvorba záporu
V angličtině máme několik možností, jak vytvořit zápor.
Můžeme k tomu použít pomocná slovesa (be, do, have) společně se záporkou not (I do not play handball – Nehraji házenou.), záporná zájména (např. nobody – nikdo) nebo také slova, která jsou již ve svém významu záporná (inexperienced – nezkušený). Angličtina jednoduše na vše potřebuje více slov a nevystačí si pouze s předponami a příponami jako náš rodný jazyk. Není se ale třeba ničeho obávat, tvorba záporu není nijak tvrdý oříšek. Na příkladech si projdeme postupy tvorby jednotlivých záporů:
1.1 Zápor tvořený pomocnými slovesy a záporkou not
Pojďme si představit, že nám chutnají jablka. Řekneme tedy:
- We like apples. – Máme rádi jablka.
Pokud nám ale jablka nechutnají, vyjádříme to tím, že před sloveso like přidáme záporku not. Ta tam ale nemůže stát samotná (nelze říct We not like apples.), a proto nám s tím pomůže pomocné sloveso. To je v tomto případě sloveso do, které používáme pro slovesa v přítomném čase prostém. Celá vazba do not nám pak nahrazuje českou předponu nemám. Záporná věta bude tedy vypadat takto:
- We do not like apples. – Nemáme rádi jablka.
Do ale může stát i jako běžné významové sloveso. V tom případě však stále potřebujeme i jeho pomocnou variantu:
- I do not do sports. – Nesportuji.
Pokud například hovoříme o stavech (radost, smutek apod.) a říkáme “já jsem”, používáme sloveso be:
- I am happy. – Jsem šťastný.
V takovém případě už pomocné sloveso nepotřebujeme a vystačíme si pouze se záporkou not:
- I am not happy. – Nejsem šťastný.
Neříkáme tedy I do not be happy nebo I do not am happy.
Pokud používáme tzv. modální slovesa (vyjadřujeme, že něco smíme, umíme nebo jak moc jsme si něčím jistí) – opět nám postačí záporka not:
- She cannot swim. – Neumí plavat.
- He may not go there. – Nesmí tam jít.
Nelze tedy říct: She does not can swim nebo He does not may go there.
Jaké pomocné sloveso vybrat?
Jak jste se mohli dočíst ve speciálním článku věnovaném pomocným slovesům, každé takové sloveso má svojí specifickou funkci. To ovlivňuje i to, kdy to či ono slovíčko použijeme k vytvoření záporu. Všechna pomocná slovesa vytvářejí zápor ve spojení se záporkou not:
Pomocné sloveso do nám pomáhá vytvořit zápor v přítomném časem prostém a minulém čase prostém (pro minulý čas použijeme jeho minulý tvar did, v přítomném nesmíme ve třetí osobě opomenout přidání koncovky -s):
- I do not eat chicken meat. – Nejím kuřecí maso.
- I did not eat any chicken meat yesterday. – Včera jsem nesnědl žádné kuřecí maso.
- He does not eat chicken meat. – On nejí kuřecí maso.
Pomocné sloveso be nám pomáhá vytvořit zápor v přítomném průběhovém čase a minulém průběhovém čase (pro minulý čas použijeme jeho minulý tvar was/were, v čase přítomném pak musíme dát sloveso be do patřičného tvaru podle osoby = am/are/is):
- I am not laughing. – Já se nesměji.
- You are not running. – Ty neběžíš.
- I was not hiding. – Neschovával jsem se.
- We were not cooking. – Nevařili jsme.
Jako poslední si ukážeme pomocné sloveso have, které nám pomáhá při tvorbě záporu v předpřítomných a předminulých časech. (v předpřítomném nesmíme ve třetí osobě opomenout přidání koncovky –s, v předminulém pak použít minulý tvar slovesa, tj. had):
- I have not stolen the car. – To auto jsem neukradl.
- He has not been studying since yestarday.– Od včera se neučil.
- They had not left. – Oni neodešli.
- He had not been laughing. – Nesmál se.
Použití pomocných sloves jsme si prošli proto, že každé z nich má svou funkci a nelze je zaměnit. Není možné říci například:
I do not running. – Neběžím.
neboI am not eat fish. – Nejím ryby.
Nyní si ukážeme jak vypadá zápor ve všech anglických časech:
| Čas | Použití ve větě |
|---|---|
| Přítomný čas prostý | I do not/don't drive. Neřídím. |
| Přítomný čas průběhový | I am not driving. Neřídím. |
| Minulý čas prostý | I did not/didn't drive. Neřídil jsem. |
| Minulý čas průběhový. | I was not/wasn't driving. Neřídil jsem. |
| Budoucí čas prostý | I will not/won't drive. Nebudu řídit. |
| Budoucí čas průběhový | I will not/won't be driving. Nebudu řídit. |
| Čas | Použití ve větě |
|---|---|
| Předpřítomný čas prostý | I have not/haven't driven. Neřídil jsem. |
| Předpřítomný čas průběhový | I have not/haven't been driving. Neřídil jsem. |
| Předminulý čas prostý | I had not/hadn't driven. Neřídil jsem. |
| Předminulý čas průběhový | I had not/hadn't been driving. Neřídil jsem. |
| Předbudoucí čas prostý | I will not/won't have driven. Nebudu řídit. |
| Předbudoucí čas průběhový | I will not/won't have been driving. Nebudu řídit. |
1.2 Zápor tvořený zápornými zájmeny a příslovci (gramatický zápor)
Jak jistě často slýcháte, angličtina, na rozdíl od češtiny, umožňuje mít ve větě pouze jeden zápor. Pokud tedy ve větě už jedno záporné slovo máme, například zájméno nothing (nic), žádný další zápor nepřidáváme, přestože nás k tomu náš mateřský jazyk velmi svádí:
I do not have nothing!. – Já nemám nic.
Tento postup v angličtině není možný. Pro vytvoření správné věty máme dvě možnosti:
Pokud chceme zachovat zájmeno nothing (nic) v záporu, nesmíme už do věty žádný další zápor přidat, tzn.:
- I have nothing. – Já nemám nic.
Pokud do věty ale přidáme zápor pomocí záporky a pomocného slovesa, záporné zájmeno
tam již nemůže zůstat, a proto ho musíme změnit v tzv. neasertivní výraz = no- změnit na
any-:
- I do not have anything. – Já nemám nic.
Tvorba neasertivní výrazů není žádná věda. Přehled naleznete v následující tabulce:
| Kladné sloveso + zápor | Záporné sloveso + neasertivní výraz |
|---|---|
| I can see nothing. Nic nevidím. | I can't see anything. Nic nevidím. |
| I heard nobody. Nikoho jsem neslyšel. | I didn't hear anybody. Nikoho jsem neslyšel. |
| I have no car. Nemám auto. | I don't have a car. Nemám auto. |
| I would never do it. To bych nikdy neudělal. | I wouldn't ever do it. To bych nikdy neudělal. |
| I can take this no more. Už to nevydržím. | I can’t take this any more. Už to nevydržím. |
1.3 Zápor již obsažený ve významu slova (lexikální zápor)
Takový zápor najdeme ve slovech, které nám hned jak je slyšíme naznačují, že se jedná o cosi negativního – například slovo unimportant (nedůležitý). Pro zápor již obsažený ve významu slova platí stejná pravidla jako v bodě výše. Jedná se typicky o slova se zápornými předponami in-, im-, dis, apod. Pokud tedy použijeme takové slovo ve větě, další zápor nepřidáváme:
- He is impatient. – On je netrpělivý.
Pokud ale máme ve větě už zápor je (pomocí záporky not), musíme odstranit onu zápornou předponu z našeho slova:
- He is not patient. – On není trpělivý.
Kdybychom tak neučinili, dostali bychom z věty kladný význam:
- He is not impatient. – On není netrpělivý. = Je trpělivý.
2 Dva zápory v anglické větě
O jednom záporu v anglický větách jsem si řekli víc než dost. Je tedy toto pravidlo opravdu stoprocentní a dva zápory nikdy použít nemůžeme? Není tomu úplně tak. Nyní si projdeme několik způsobů, kdy se dva a více záporů ve větě objevit může:
2.1 Negative concord
Pojem negative concord (nemá český ekvivalent, lze ho však přeložit jako „shodu záporů“) si samozřejmě pamatovat nemusíte. Pravděpodobě se s ním však běžně setkáváte, je totiž naprosto běžnou součástí našeho jazyka. Znamená to, že ve větě může být více záporných prvků a věta jako celek má záporný význam. Zkrátka klasická česká věta:
- Nikdy jsem nic neztratil.
V odstavci věnovaném záporným zájmenům a příslovcím jsme si vysvětlili, že správná anglická věta má zápor vždy pouze jeden, a tak jev zvaný negative concord uvidíme pouze v hovorové a velmi nespisovné angličtině:
- I ain’t never lost nothing. – Nikdy jsem nic neztratil.
Jak si můžete všimnout, všechny záporné prvky v angličtině odpovídají záporům v češtině: never – nikdy; nothing – nic; ain’t lost – neztratil.
Slovíčko ain’t nám v hovorové angličtině nahrazuje pomocná slovesa se záporkou:
am not, is not, are not, has not, have not. Z předešlých odstavců ale víme, že gramaticky správně vytvořená a tudíž spisovná věta by zněla:
- I have never lost anything. – Nikdy jsem nic neztratil.
2.2 Dvojitý zápor
Další možností, jak mít ve větě dva zápory je tzv. dvojitý zápor. V tomto případě se nám ale
význam celé věty mění na kladný, protože se zápory navzájem vyruší:
- I do not have nothing to do. – Není to tak, že nemám nic na práci.
Takovouto větou říkáme, že to opravdu není tak, že bychom neměli nic na práci. Tím pádem říkáme, že něco na práci rozhodně máme. Obvykle by věta byla řečena takovou intonací, která by dala důraz na slovo nothing – nic, aby bylo jasně patrné, že něco na práci opravdu máme.
- It was not possible to not help him. – Nebylo možné mu nepomoct.
Tady opět zdůrazňujeme, že jednoduše nešlo danému člověku nepomoci, tudíž jsme
mu prostě pomoci museli.
- It is not unimportant. – Není to nedůležité.
Tím, že říkáme, že něco není nedůležité dáváme najevo, že to ve skutečnosti důležité
je. Oba zápory se tedy vyruší a věta má kladný význam.
3 Přesun záporu
V souvětích v určitých případech dochází k přesunu záporu. Typicky se tak stane, když se v souvětí nachází nějaké sloveso vnímání (appear – jevit se, seem – zdát se, look – vypadat..) nebo sloveso názoru (think – myslet, expect – očekávat, believe – věřit, suppose – předpokládat..). V takovém případě se nám zápor přesouvá na toto sloveso. Dost teorie, pojďme se podívat na příklady:
Řekněme, že něco není správné – It’s not right. Nyní budeme chtít říct, že věříme, že to není správné:
- v češtině bychom to mohli provést dvěma způsoby:
buďto Nevěřím, že je to správné nebo Věřím, že to není správné. - angličtina nabízí pouze ten první způsob, tzn. že zápor použijeme ve větě hlavní, tedy tam, kde máme sloveso názoru/vnímání:
- I don’t believe it’s right. – Nevěřím, že to je správné.
je to možné i druhým způsobem:
-
- I believe it’s not right. – Věřím, že to není správné.
Tato forma je ale spíše krkolomná a nepřirozená. Začátečník si s ní vystačí a bude mu rozumět. Pokročilejším však doporučujeme držet se prvního způsobu.
- Pojďme si uvést další příklad, tentokrát se slovesem vnímání. Použijeme tvrzení, že
něco zřejmě není pravda. – It is not true. Budeme chtít říci, že se to nezdá být
pravdivé.- It doesn’t seem to be true. – Nezdá se to být pravdivé.
- Znovu je možné použít druhý způsob, ale jak jsem si již řekli, nebylo by to moc
přirozené:- It seems not to be true. – Zdá se to být nepravdivé.
- Jsou ale i slovíčka, kde zápor přesunout nelze, typicky slovíčko guess:
- I guess it’s not correct. – Hádám, že to není správné.
ale I don’t guess it’s correct. – Nehádám, že to je správné.
- I guess it’s not correct. – Hádám, že to není správné.
