Úvod
Umět se na cokoliv zeptat je velice praktické a důležité. Existuje však několik druhů otázek a jelikož se každý hodí pro jinou situaci, je užitečné je všechny ovládat. Pojďme se tedy podívat, jak otázky tvořit.
1 Tvoření otázek
Pravidla pro tvoření otázek jsou různá, ale alespoň jedno pravidlo mají téměř všechny společné – ve větě je třeba změnit slovosled a dát sloveso či pomocné sloveso před podmět.
Ukázka: The house is beautiful. → Is the house beautiful?
(Ten dům je krásný. → Je ten dům krásný?)
- Ukažme si nejdříve význam pomocného slovesa.
Některá slovesa jsou „pomocná“ sama o sobě a nemusí k sobě mít žádné další pomocné sloveso. Změna slovosledu je tedy jednoduchá – jednoduše dáme sloveso na začátek věty, (přesněji před podmět.).
Jde o slovesa BE, HAVE, CAN, COULD, WILL, WOULD, MAY, MIGHT, MUST, SHALL, SHOULD, NEED, USED TO, DARE. Přímo k těmto slovesům můžeme přidat i zápor pomocí slovíčka NOT.
V tabulce si ukážeme několik příkladů.
| Oznamovací věta | Otázka |
|---|---|
| He is from England. (Pochází z Anglie.) | Is he from England? (Pochází z Anglie?) |
| He will not go to the party. (Nepůjde na tu oslavu.) | Will he not go to the party? / Won’t he go to the party? (Nepůjde na tu oslavu?) |
| They have got a new house. (Mají nový dům.) | Have they got a new house? (Mají nový dům?) |
| He can swim. (Umí plavat.) | Can he swim? (Umí plavat?) |
| Oznamovací věta | Otázka |
|---|---|
| She has broken her leg yesterday. (Včera si zlomila nohu.) | Has she broken her leg yesterday? (Zlomila si včera nohu?) |
Naprostá většina ostatních sloves ale není pomocná, a proto je třeba k nim nějaké pomocné slovíčko přidat. Typicky jde o slovo DO (v odpovídajícím tvaru → did, does,…). Názorně si to ukážeme na následující otázce:
He likes chocolate. → Does he like chocolate?
(Má rád čokoládu. → Má rád čokoládu?)
- Nelze říci
Like he chocolate?– Musíme si pomoci právě pomocným slovesem, které patří na úplný začátek otázky.
| Oznamovací věta | Otázka |
|---|---|
| She liked the chocolate. (Ta čokoláda jí chutnala.) | Did she like the chocolate? (Chutnala jí ta čokoláda?) |
| She likes chocolate. (Má ráda čokoládu.) | Does she like chocolate? (Má ráda čokoládu?) |
- SLOVESO DO
Sloveso DO je tak trochu zákeřné. Může totiž fungovat jako pomocné (viz. otázka „Do you like chocolate?“) i jako plnovýznamové.
A pokud je ve větě plnovýznamové (např. ve významu „dělat“), musíme k němu doplnit i sloveso pomocné.
I do yoga. → Do you do yoga?
(Dělám jógu. → Děláš jógu?)
I did my homework. → Did you do your homework?
(Udělal jsem domácí úkol. → Udělal jsi domácí úkol?)
Tímto jsme si shrnuli základní pravidla pro tvorbu otázek. Nyní se pojďme podívat na různé druhy otázek a jejich zvláštnosti.
2 Druhy otázek
Zjišťovací otázky (Yes/No questions)
Tomuto typu otázek se říká zjišťovací, protože zjišťujeme, zda je něco pravdivé či nepravdivé. Tedy očekáváme odpověď ANO/NE. Pravidla se ničím neliší – sloveso a případně pomocné sloveso dáme před podmět věty.
Do you like music? – Yes. (Yes, I do.) / No. (No, I don‘t.)
Máš rád hudbu? – Ano. (Ano, mám.) / Ne. (Ne, nemám.)
Doplňovací otázky (Wh-questions)
Tyto otázky tvoříme pomocí stejných pravidel, která jsou uvedena výše – sloveso či pomocné sloveso (je-li potřeba) přijde před podmět věty.
Například: Will you go with me to the cinema? (Půjdeš se mnou do kina?)
Rozdíl je však v tom, že tyto otázky začínají tázacím zájmenem. A protože tázací zájmena většinou začínají na wh- (who, what, when, where, why, whose, how …), říká se jim wh- questions. Zvláštnost těchto otázek je jen ta, že začínají tázacím zájmenem, jinak jsou pravidla stále stejná.
Who will come with me? – Kdo půjde se mnou?
What is this? – Co to je?
When did you come home? – Kdy jsi přišel domů?
Where have you been the whole time? – Kde jsi byl celou tu dobu?
Why won’t you come? – Proč nepřijdeš?
Whose book is this? – Čí je to kniha?
How was the lunch? – Jaký byl ten oběd?
- Pokud chceme v češtině otázku začít předložkou (Na co koukáš?), dáváme ji v angličtině
většinou na konec
→ What are you looking at? – Na co koukáš?
→ What are you thinking about? – O čem přemýšlíš?
Vylučovací otázky (Alternative questions)
Ve vylučovacích otázkách nabízíme tomu druhému možnosti a očekáváme, že si z nich jednu vybere. Tyto možnosti většinou spojujeme spojkou OR. Vybraná možnost je odpovědí na vylučovací otázku.
→ Did you go by bus or by train? – By bus.
(Jel jsi autobusem nebo vlakem? – Autobusem.)
→ Will you say it or shall I say it? – I will say it.
(Řekneš to ty nebo to mám říci já? – Já to řeknu.)
Ozvěnové otázky (Echo questions)
Ozvěnové otázky opakují to, co někdo právě řekl (či pouze část daného prohlášení). Lze je použít například v případech, že jsme něčemu nerozuměli, nebo tomu nemůžeme uvěřit.
→ I will tell him. – You will what?
(Řeknu mu to. – Co že uděláš?)
→ He will tell him. – He will tell him?
(On mu to poví. – On mu to poví?)
Podle toho, s jakou intonací otázku položíme a na které slovo dame důraz, můžeme naznačit, proč ozvěnovou otázku pokládáme.
→ He will tell him. – He will tell him? (nemůžu uvěřit, že mu to hodlá povědět)
→ He will tell him. – He will tell him? (nevěřím, že mu to řekne právě on / nerozuměl jsem, kdo mu to poví)
Řečnické otázky (Rhetorical questions)
Řečnické otázky fungují v češtině stejně jako v angličtině – neočekáváme na ně odpověď. Tvoří se stejně jako normální otázky, jen mohou mít trochu jinou intonaci.
(Situace: Náš kamarád nejspíš dělá něco, z čeho by mohly být problémy a my mu to chceme připomenout. Neptáme se, zda se chce dostat do problémů nebo ne.)
- Do you want to get in trouble? (Chceš se dostat do problémů?)
- Have I ever lied to you? (Lhal jsem ti snad někdy?)
(V této situaci jen připomínáme, že jsme kamarádovi nikdy nelhali, a on to ví. Tím pádem je jasné, že i teď mluvíme pravdu.)
Eliptické otázky (Elliptical questions)
Eliptické otázky jsou “neúplné” otázky. Vysvětlíme si to na následujícím přikladě:
- He is a nice guy. – Is he (a nice guy)?
Je to hodný kluk. – Opravdu (je to hodný kluk)?
Aby otázka byla gramaticky i významově úplná a dávala smysl sama o sobě, musela by znít „Is he a nice guy?“. V kontextu rozhovoru to ale není nutné opakovat celé – stačí říci pouze „Is he?“ protože druhému je v tu chvíli jasné, co máme touto otázkou na mysli. Očekáváme třeba příklad, jak je hodný, co pěkného udělal. Nebo se ptáme jen tak, aby řeč nestála a aby rozhovor plynule pokračoval.
Pro tyto otázky je důležitá situace. Například vidíme, že si někdo chce napsat poznámku, ale nemůže najít tužku. Zvedne tedy naši propisku, která leží na stole a zeptá se „May I?“ (Mohu?) Je tím pádem jasné, že by si chtěl tu tužku půjčit. Celá otázka by zněla „May I borrow the pen?“ (Mohu si půjčit tu propisku?)
Tázací dovětky (Question tags)
Tázací dovětky se v hovoru používají často, že? Ano, používají, a proto je pořeba umět je používat. Jde právě o tyto malé otázečky, které připojíme k oznamovací větě pro zdůraznění či proto, abychom se ujistili, že je to pravda. V češtině je to jednoduché, tam si vystačíme se slůvky že, viď, že ano,… V angličtině je to ale o něco složitější. Můžeme použít slovíčko right?, ale to je spíše hovorový obrat (používaný hlavně v Americe).
- The weather is nice today, right? – Dneska je hezky, že ano?
Správně bychom ale měli použít tázací dovětek. Tázací dovětek je krátká otázka, kterou tvoří podmět věty, který je nahrazený zájmenem a pomocným slovesem.
- The weather is nice today, isn’t it? – Dnes je pěkné počasí, že?
Pro tento typ otázek potřebujeme znát pár dalších pravidel. Není to ale žádná věda, tak hurá na ně.
1. Když je oznamovací věta kladná, tázací dovětek je záporný:
- His name is John, isn’t it? – Jmenuje se John, že ano?
- You are 21 already, aren’t you? – Je ti už 21, že jo?
- Pozn. Všimněte si, že v tázacím dovětku se většinou používá zkrácená forma slovesa – isn‘t it, nikoliv is it not. Sice by taková forma nebyla gramaticky špatně, ale působila by až příliš formálně a důrazně.
2. Pokud je oznamovací věta záporná, dovětek je kladný:
- This isn’t true, is it? – Tohle není pravda, že ne?
- Your brother is not here, is he? – Tvůj bratr tu není, že?
3. Dovětek vytvoříme tak, že použijeme sloveso ve stejném čase, který bychom použili při tvoření obyčejné otázky.
| Běžná otázka | Věta s tázacím dovětkem |
|---|---|
| Is your brother here? (Je tu tvůj bratr?) | Your brother is here, isn’t he? (Tvůj bratr tady je, viď?) |
| Have you seen it yet? (Už jsi to viděl?) | You have seen it, haven’t you? (Už jsi to viděl, že?) |
| Will he be at home? (Bude doma?) | He will be at home, won’t he? (Bude doma, že ano?) |
| Are they going to win the game? (Vyhrají tu hru?) | They are going to win the game, aren’t they? (Oni tu hru vyhrají, že?) |
U slovesa HAVE ovšem máme dvě možnosti:
- Vazba HAVE GOT: Pouze k vazbě HAVE GOT je tázací dovětek ve formě HAVE
- He has got a car, hasn’t he? (On má auto, viď?)
- You have got a brother, haven’t you? (Ty máš jednoho bratra, že?)
- V ostatních případech použití slovesa HAVE se dovětek tvoří pomocí slovesa DO
- You have a car, don’t you? (Ty máš auto, že?)
špatná možnost:You have a car, haven’t you? - We have to go, don’t we? (Musíme jít, ne?)
špatná možnost:We have to go, haven’t we?
- You have a car, don’t you? (Ty máš auto, že?)
4. Zvláštnost: Tázací dovětek pro I AM
Toto pravidlo si jednoduše musíme zapamatovat: Tázací dovětek pro I AM je překvapivě AREN‘T I.
→ I am smaller than you, aren’t I?
5. Vazba THERE IS / THERE ARE
Ve vazbě THERE IS / THERE ARE se there považuje za podmět. Tím pádem bude dovětek vypadat takto:
→ There are about 7.5 billion people on the Earh, aren’t there?
(Na Zemi je 7,5 miliardy lidí, že?)
→ There is enough food, isn’t there?
(Je tu dost jídla, že ano?)
Záporné otázky (Negative questions)
Poslední typ otázek, na který se podíváme, budou záporné otázky. Ty se ale v angličtině tvoří trochu jinak než v češtině, takže se na česká pravidla nemůžeme spoléhat. Nezapomínejme také na to, že anglická větě nesmí obsahovat dva zápory, ale jen jeden. Jak je tedy vytvořit správně?
Aby byly otázky negativní, musíme přidat slovíčko NOT nebo nějakou jinou zápornou částici, jako například NEVER. V angličtině je ale důležitý i slovosled, takže je nemůžeme umístit kamkoliv do věty.
1. NOT
- NOT můžeme dát za podmět:
→Do you not love your husband? (Nemiluješ snad svého manžela?) - Pokud ale nechceme být tolik formální, můžeme použít zkrácenou formu slovesa a slovíčka „not“. V takové případě nemůžeme NOT od slovesa o oddělit
→ Don’t you love your husband? (Nemiluješ snad svého manžela?)
Jak vidíte, význam obou vět zůstává stejný. Liší se pouze formálností.
2. NEVER, NO ONE
Slovíčka jako NEVER a NO ONE nám mohou také vytvořit zápornou otázku, která potom vypadá takto:
→ Do you never read? (Ty nikdy nečteš?)
(Význam je prakticky stejný jako u otázky Don’t you ever read? – rozdíl je jen v gramatice. Zápor je zde vytvořený slovem NOT)
→ Is there no one who could help you? (Není tam nikdo, kdo by ti mohl pomoci?)
(Význam stejný jako „Isn’t there anyone who could help you?“)
3. Zvolání
V angličtině často vytváříme zvolání jako zápornou otázku, i když to někdy ani není otázka jako taková. (Podobně jako v češtině)
→ Isn’t she cute! (Není snad roztomilá!)
→ Wasn’t that nice of him! (No nebylo to od něj pěkné!)
4. Doplňovací otázky
S doplňovacími otázkami jsme se již seznámili – jde o takzvané wh-questions (tedy začínají na tázací zájmeno, např. who, why, when,..). I ty se dají použít jako záporné, obzvláště pokud chceme někomu něco vytknout nebo ho k něčemu pobídnout.
Na jejich tvoření není nic složitého – pouze začnete tázacím zájmenem a potom postupujete jako u obyčejné záporné otázky.
→ Why didn’t you tell me that you are pregnant? (Proč jsi mi neřekla, že jsi těhotná?)
→ Why don’t you have a piece of cake? (Proč si nedáš kousek dortu? – V této situaci se
neptáme na důvod, proč si někdo nedá dort, ale naopak ho pobízíme, aby si kousek vzal.)
