1 Úvod
Nepřímá řeč vzniká, když chceme někomu říci něco, co jsme slyšeli nebo někdo jiný řekl nám.
K uvedení nepřímé řeči často používáme slovesa jako například: tell (říci), say (říci), mention (zmínit), remark (poznamenat) apod.
Pokud nám tedy někdo řekne I am in the kitchen now. Jsem teď v kuchyni., my tuto zprávu přetlumočíme jako He said that he was in the kitchen then. Řekl, že je teď v kuchyni. Jak jste si mohli všimnout během změny přímé řeči na nepřímou došlo k několika změnám. Na ně se spolu s dalšími pravidly podíváme v následujícím výkladu.
2 Změny mezi přímou a nepřímou řeči
Když převádíme nepřímou řeč na přímou, musíme mít na paměti několik zásad. V prvé řadě se při tomto převodu posouvají časy.
To znamená, že věta I will come at 6. – Přijdu v 6. by v nepřímé řeči zněla
He told me that he would come at 6. – Řekl mi, že přijde v 6.
Na všechny postupy posunu časů se podíváme v tabulkách níže.
3 Posuny časů
Je důležité si všimnout, že pokud posunujeme časy, český překlad to většinou neovlivňuje. To nás často svádí k chybám. Anglický posun How are you? – She asked me how I was. bychom přeložili jako Jak se máš? – Zeptala se mě, jak se mám?. Díky tomuto faktu, ale často špatně převádíme, respektive nepřevádíme časy, z čehož může vzniknout chyba jako například She asked me how I am. Čeština jednoduše nedává takový důraz na sled dějů jako angličtina.
Posun přítomného času
| Čas v přímé řeči | Čas v nepřímé řeči |
|---|---|
| Přítomný čas prostý I go to school. (Chodím do školy.) | Minulý čas prostý He said that he went to school. (Řekl, že chodí do školy.) |
| Přítomný čas průběhový I am looking for my dog. (Hledám svého psa.) | Minulý čas průběhový He said that he was looking for his dog. (Řekl, že hledá svého psa.) |
| Předpřítomný čas prostý I have called him. (Zavolal jsem mu.) | Předminulý čas prostý He said that he had called him. (Řekl, že mu zavolal.) |
| Předpřítomný čas průběhový I have been repairing my car. (Opravuji auto.) | Předminulý čas průběhový He said that he had been repairing his car. (Řekl, že opravuje auto.) |
Posun minulého času
| Čas v přímé řeči | Čas v nepřímé řeči |
|---|---|
| Minulý čas prostý I went to school. (Šel jsem do školy.) | Předminulý čas prostý He said that he had gone to school. (Řekl, že chodil do školy.) |
| Minulý čas průběhový I was looking for my dog. (Hledal jsem svého psa.) | Předminulý čas průběhový He said that he had been looking for his dog. (Řekl, že hledal svého psa.) |
| Předminulý čas prostý I had called him. (Zavolal jsem mu.) | Beze změny He said that he had called him. (Řekl, že mu zavolal.) |
| Předpřítomný čas průběhový I had been repairing my car. (Opravoval jsem auto.) | Beze změny He said that he had been repairing his car. (Řekl, že opravuje auto.) |
Posun budoucího času
| Čas v přímé řeči | Čas v nepřímé řeči |
|---|---|
| Budoucí čas prostý I will go to school. (Půjdu do školy.) | Would + sloveso He said that he would go to school. (Řekl, že chodí do školy.) |
| Budoucí čas průběhový I will be working. (Budu pracovat.) | Would + be + sloveso + ing He said that he would be working. (Řekl, že bude pracovat.) |
| Budoucnost s going to I am going to eat. (Chystám se jíst.) | Minulý tvar be + going to He said that he was going to eat. (Řekl, že bude jíst.) |
Posun modálních sloves
| Modální sloveso v přímé řeči | Modální sloveso v nepřímé řeči |
|---|---|
| can I can sing. Umím zpívat. | could She said that she could sing. Řekla, že umí zpívat. |
| may I may come. Možná přijdu. | might She said that she might come. Řekla, že možná přijde. |
| will I will buy a car. Koupím si auto. | would She said that she would buy a car. Řekla, že si koupí auto. |
| shall You shall pay for it! Za to zaplatíš! | would She said that I would pay for it. Řekla, že za to zaplatím! |
| must I must leave. Musím jít. | většinou se nepřevádí, pokud ano, tak opisem She said that she must leave. She said that she had to leave. Řekla, že musí jít. |
Změny v příslovečných určeních
Pokud změníme čas, nevyhnutelně se nám tím musí změnit i příslovečná určení. Když totiž řekneme například “příští týden”, v době, kdy o tom budeme mluvit už “příští týden” nebude mít stejný význam. S ilustrací těchto posunů nám pomůže následující tabulka:
| Příslovečné určení v přímé řeči | Příslovečné určení v nepřímé řeči |
|---|---|
| now (teď) I want it now. (Chci to teď) | then (teď, tehdy, v tu chvíli) He said that he wanted it then. (Řekl, že to chce teď.) |
| today, this week..(dnes, tento týden..) I am going fishing today. (Dnes jdu rybařit.) | that day, that week.. (v ten den, v tom týdnu..) He said that he was going fishing that day. (Ten den řek, že jde rybařit.) |
| yesterday, last month.. (včera, minulý měsíc..) I have called him. (Zavolal jsem mu.) | the previous day, month.. (předcházející den, měsíc He said that he had called him. (Řekl, že mu zavolal.) |
| tomorrow, next year.. (zítra, příští rok..) I have been repairing my car. (Opravuji auto.) | the following day, year.. (následující den, rok..) He said that he had been repairing his car. (Řekl, že opravuje auto.) |
| ago (před určitou dobou) I met him ten years ago. (Potkal jsem ho před deseti lety.) | before (před určitou) He said he had met him ten years before. (Řekl, že ho potkal deset let před tím.) |
| here (tady) I left it here. (Nechal jsem to tady). | there (tam) He said he had left it there. (Řekl, že to nechal tam.) |
Lze i neposouvat
Pokud je daná skutečnost z přímé řeči stále pravdivá, převod časů je pouze dobrovolný.
Ukažme si příklad:
The house is on that hill. (Ten dům je na tamtom kopci.)
Dům na tom kopci pořád stojí a zřejmě i dál stát bude.
- Uvedeme do nepřímé řeči jako:
They said that the house is on that hill. (Řekli, že ten dům je na tamtom kopci.) - Časy ale můžeme i posunout:
They said that the house was on that hill. (Řekli, že ten dům je na tamtom kopci.)
4 Převody různých druhů vět do nepřímé řeči
Nyní se podíváme, jak liší převod různých druhů vět z přímé řeči do řeči nepřímé.
1. Oznamovací věty
Jako první si ukážeme, jak do nepřímé řeči převést oznamovací věty. Jako modelovou větu použijeme:
Pokud Petr bude to, co jsme mu řekli, někomu vyprávět, udělá to následovně:
1. Nejdříve je potřeba použít správné zájmeno, tudíž až o nás Petr bude mluvit, nepoužije zájmeno we – my, ale they – oni. První úprava by tedy vypadala takto Petr by řekl:
- They told me that they will arrive next week.
2. To ale pořád není správně a zůstávají nám tam ještě dvě nutné úpravy, které musíme opravit. Jak jsme se dozvěděli v tabulkách výše, v nepřímé řeči dochází k posunu časů. A protože čas budoucí will se mění na would, bude nepřímá řeč vypadat následovně:
- They told me that they would arrive next week.
3. Nyní už jsme skoro u konce, zbývá ale ještě poslední krok. Tím je změna příslovečných určení, aby správně odpovídala času (viz tabulky výše). Next week se nám tedy změní na the following week. Finální podoba věty v nepřímé řeči tedy bude:
- They told me that they would arrive the following week.
2. Rozkazovací věty
Nyní budeme Petrovi něco rozkazovat. Například použijeme vzorovou větu:
Petr při přeříkávání bude postupovat takto:
1. jako první opět změní osobní zájmena z we/us – my/nás na they/them – oni/je:
- They told me to bring them the keys.
2. další a zároveň poslední krok jsme si již načrtli v kroku předchozím. Pokud někomu říkáme/rozkazujeme, aby něco udělal, používáme vazbu tell + osoba + to + sloveso:
- They told me to bring them the keys.
3. Tázací věty
V posledním příkladu se Petra na něco zeptáme. Mohli bychom se třeba zeptat:
Až Petr bude někomu vyprávět, na co že jsme se ho to ptali, bude postupovat následovně:
1. Již tradičně změní osobní zájmena, tak aby odpovídala tomu, co říká: we – my na they – oni, you – ty na me/I – mě/já:
They asked me do you like strawberry ice-cream?
2. Pokud by to ale Petr takto ponechal dopustil by se hrubé chyby. Dalším krokem „vyprávění“ otázek je totiž nutná změna věty tázací na větu oznamovací:
They asked me if I like strawberry ice-cream. (Zeptali se mě, jestli mám rád jahodovou zmrzlinu.)
3. Posledním úkonem, který musí Petr udělat – protože se opět jedná o standartní oznamovací větu – je posun časů. Jak si již jistě pamatujete, přítomný čas se posouvá do času minulého. To znamená:
They asked me if I liked strawberry ice-cream.
Pro ilustraci si ještě ukážeme verzi s jiným posunem časů. Například na otázce:
Postup bude opět totožný:
1. změna zájmen:
She asked me did he find a job?
2. změna tázací věty na oznamovací:
She asked me if he found a job?
3. posun časů (minulý; předminulý):
She asked me if he had found a job?
