Modální slovesa (Modal verbs)

Modální slovesa dělíme na centrální a marginální. Marginální modální slovesa jsou taková, která můžeme použít jak jako modální, tak i jako běžná významová slovesa (například NEED: I needn’t (modální) x I don’t need (významové). Centrální modální slovesa takovou vlastnost nemají, tudíž nemohou stát samostatně pouze jako slovesa významová (například CAN: I can’t ale ne I don’t can). Více se o tomto rozlišení dozvíte níže, v kapitolce o marginálních modálních slovesech.

• shall značí:
  • předpověď
    • He shall win. – Měl by vyhrát.
      • formální, málo používané
  • nabídku
    • Shall I take you home? – Chceš odvést domů?
  • návrh
    • We shall ask him. – Měli bychom se ho zeptat.
  • povinnost
    • The employer shall pay the insurance for their employees. – Zaměstnavatel musí platit pojištění za své zaměstnance.
      • ve formálních dokumentech, právnická terminologie
  • volbu
    • What shall we buy? – Co si koupíme?

• should vyjadřuje:
  • nutnost
    • I should visit a doctor before it gets any worse. – Měl bych si zajít k doktorovi, než bude pozdě.
  • doporučení
    • You should talk to someone, it will help you. – Měl by sis s někým promluvit. Pomůže ti to.
  • dedukci
    • The shop should be somewhere around here. – Ten obchod by měl být někde tady.
• při tvorbě minulého času si tentokrát vystačíme pouze se should + have + příčestím minulým (například: I should have sent the parcel. – Měl jsem ten balíček poslat.) Minulý čas should have používáme, když zpětně hodnotíme nějakou činnost – jak něco mělo být v minulosti, ale stalo se to jinak.

Jedna z nejdůležitějších funkcí obou těchto modálních sloves je ale v podmínkových větách, kde je používáme pro naznačení nereálných nebo velmi nepravděpodobných situací.

• použitím would v přítomném čase, jsme zdvořilejší (například: Will you let me in, please? – Pustíš mě dovnitř, prosím? x Would you let me in, please? – Pustil bys mě dovnitř, prosím?)
• v minulém čase použijeme slovíčko would s pomocným slovesem have + příčestím minulým (například I would have saved her. – Zachránil bych ji.) Would have se uplatňuje především v podmínkových větách, a to v situacích, kdy už něco, co se v minulosti stalo, nemůžeme změnit. Více o rozdílech v použití would a would have  se dozvíte v kapitole o podmínkových větách.
• slovíčko will dává najevo:
  • záměr
    • I will call you. – Zavolám ti.
  • předpověď
    • He will lose. – Prohraje.
  • ochotu, návrh
    • • I will carry the box. – Vezmu tu krabici.
  • dedukci
    • That will certainly be Peter. – To bude určitě Petr.
  • zvyk
    • She will buy a bottle of champagne every weeek. – Každý týden kupuje láhev šampaňského.
    • Můžeme použít i would – tím dáme najevo nějaký minulý zvyk. = She would buy me a drink whenever we met. – Kupovávala mi drink pokaždé, když jsme se setkali.

2 Marginální modální slovesa

Marginální modální slovesa mají tu zvláštnost, že se chovají jak jako modální slovesa, tak jako slovesa významová. Jak takováto dvojznačnost vypadá si ukážeme na následujícím výčtu:

NEED

• tvoření need si ukážeme v tabulce níže:

• slůvko need může mít dvě funkce:
  • významové sloveso
    • v takovém případě je následováno to-infinitivem a znamená něco nutného (například: I need to train if I want to win. – Musím trénovat, pokud chci vyhrát).
  • modální sloveso
    • modální need také vyjadřuje nutnost, ale i povinnost (V) (například: You need pay taxes. – Musíš platit daně.)

DARE

• slůvko dare má tyto funkce:
  • významové sloveso
    • v takovém případě je následováno to-infinitivem a znamená to, že si na něco troufáme (například: I dare to say he is a liar. – Troufám si říct, že lže.).
  • modální sloveso
    • modální dare má stejný význam, je následováno holým infinitivem (infinitivem bez to) (například: Dare he go there? – Troufá si tam jít?), ale používá se většinou v záporných větách a otázkách, např.:
      • I daren’t approach him. – Netroufám si ho oslovit.
      • How dare you touch me? – Jak si dovoluješ na mě sahat?
    • tvary všech osob slovíčka dare:

USED TO

Used to vyjadřuje nějaký minulý zvyk a zároveň činnost, kterou už nyní neprovozujeme (například: I used to go for a run every day after school. – Po škole jsem každý den chodíval běhat. – tedy teď už běhat nechodím).

• tvoření slovíčka used to vypadá takto:

• pozor na used to v přítomném čase. Tam se pojí se slovesem to be a znamená, že jsme na něco zvyklí (například I am used to such behaviour. – Na takové chování jsem zvyklý.) V takovém případě už se o modální sloveso nejedná.

OUGHT TO

Ought to má v podstatě totožný význam se slovíčkem should, tzn. že se jedná o přesvědčení, jak by něco mělo být. Také se používá pro dávání rad a doporučení. Na rozdíl od should jsou tato vyjádření důraznější.

• tvoření slovíčka ought to:

• pro tvorbu minulého času používáme pomocné sloveso have + příčestí minulé
  (například: I ought to have driven more carefully. – Měl jsem řídit opatrněji.).
• slovíčko ought to znamená:
  • povinnost
    • You ought to behave well at school. – Ve škole se musíš chovat slušně.
      • Na rozdíl od should, které poskytuje spíše subjektivní názor, je ought to obecnější a objektivnější
  • doporučení
    • You ought to talk to someone. It will help you. – Měl by sis s někým promluvit. Pomůže ti to.
      • v porovnání se should, je ought to více formální a méně používané

Běžně se u marginálních modálních sloves setkáte spíše s jejich lexikálním významem než modálním. Pak se jejich zápor tvoří takto:

• need – did not/didn’t need
• dare – did not/didn’t dare
• used to – did not/didn‘t use to + did not/didn’t used to
• ought to – did not/didn’t ought to

Jak jsme si již řekli, běžně se u marginálních modálních sloves setkáte spíše s jejich lexikálním významem než modálním. Pak se otázky tvoří takto:

• need – do you need to…?
• dare – do you dare to…?
• used to – did you use(d) to..?
• ought to – do you ought to..?