Mnoho začátečníků při studiu cizího jazyka selhává z prostého důvodu – neukládají novou látku do dlouhodobé paměti. Naučené tak zůstává pouze v krátkodobé, operativní paměti, ze které se po několika hodinách postupně uvolňuje, aby paměť měla místo pro další operativní úkoly každodenního života.
1Kruh věčných začátečníků
Student, který dlouhodobé paměti nevyužívá o čerstvě nabyté znalosti velmi rychle přichází, v dalších hodinách angličtiny nemá na co navázat a výuka jazyka mu, takříkajíc, přerůstá přes hlavu. Toto je problém především začátečníků a věčných začátečníků. Nejprve jsou odhodlaní a motivovaní svou jazykovou úroveň posunout, s nadšením začnou studovat a první hodiny studia je studovat baví a látka jim přijde zvládnutelná.
Jelikož však své znalosti neuložili do dlouhodobé paměti a postupně o ně přicházejí, chybí jim tento základ v dalších hodinách. Učení cizího jazyka jim tak připadá stále složitější. Nějakou dobu s další výukou bojují se zvýšeným úsilím, protože se nechtějí při prvních komplikacích vzdát. Postupně ale cítí, že již nejsou v takovém komfortu jako na začátku. Další látka se však na ně s každou novou hodinou valí a je jen otázkou času, kdy zákonitě na studium jazyka rezignují.
„Problém věčných začátečníků není ve studentech samotných, ale v ukládání látky do špatné paměti.“
Rezignaci napomáhá i to, že ti, kteří jazyk ukládají do dlouhodobé paměti studium zvládají, což na ty neúspěšné působí demotivačně. Začnou pochybovat o osobě a svých schopnostech a s argumentem, že nemají na jazyk talent, jsou již na výuku staří, nemají čas apod. studium ukončují a ocitají se tak v kruhu věčných začátečníků. Nevědí totiž, že problém není v nich samotných, ale v ukládání látky do špatné paměti.
2Vědecké závěry pomohou ovládnout jazyk
Abychom porozuměli tomu jak se vyhnout pasti krátkodobé paměti, zabrousíme na chvilku do oblasti teorie a neurověd. Naštěstí je v tomto ohledu již lidský mozek v určité míře prozkoumaný a tak nám vědecké závěry mohou pomoci právě i při studia jazyka.
Dlouhodobá paměť se využívá k ukládání informací. Je sice pomalejší, ale cokoli do této paměti dostaneme, máme připravené pro využití v budoucnu. Naproti tomu krátkodobá paměť, někdy se jí říká i pracovní paměť, se používá k řešení operativních každodenních situací. Informace v ní uložené se vybavují velmi rychle, ale zároveň jsou uloženy na velmi krátkou dobu. Je to logické, protože každý člověk denně řeší mnoho běžných situací a jelikož je kapacita této paměti omezená, je potřeba ji uvolňovat pro stále další a další nové informace a podněty.
Podívejme se na příklad práce s pamětí, se kterým se setkal zřejmě již každý z nás. Když se vám představí křestním jménem skupina pěti lidí, které jste doposud neznali, pravděpodobně ihned po představení dokážete jejich jména rychle zopakovat. Ale vzpomenete si na všechna jména i druhý den nebo za týden? Většina z nás zřejmě ne, protože jsme měli tuto informaci uloženou jen v pracovní, tedy krátkodobé paměti. Na druhou stranu, vzpomenete si na křestní jména deseti svých spolužáků ze základní školy, ačkoli jste je třeba už deset nebo dvacet let neviděli? Zřejmě ano, máte je totiž uložené v dlouhodobé paměti.
Rozdíl je v tom, že jste si jména svých spolužáků pravidelně každý den připomínali a opakovali si je. Tedy vhodným způsobem opakování jste je přesunuli z krátkodobé paměti do dlouhodobé.
Pro ovládnutí jazyka (slovíček, frází, gramatiky ..) je tedy potřeba učit se tak, aby se probíraná látka přesouvala z krátkodobé paměti do dlouhodobé. Toho lze dosáhnout překvapivě velmi snadno, pokud daný člověk ví jak na to. Stačí do studia jazyka zapojit tzv. řízené opakování, tedy opakování, které je vhodně dávkováno a rozloženo v čase.
3Řízené opakování, povinný nástroj každého studenta
Když děláme, slyšíme či vidíme něco poprvé, vytvoří se mezi jednotlivými neurony v mozku nejdříve jen jemná vazba, která se časem rozplývá. Řešíme-li něco opakovaně, vazba se posiluje a je stále silnější. Díky tomu jsme schopni si informaci vybavit i v budoucnosti. Nepomůže však opakování v jednom učebním bloku, ale je potřeba opakovat systematicky podle definovaného klíče i v následujících dnech.
Pomůckou pro stanovení správné četnosti opakování pro nás může být Ebbinghausova křivka zapomínání. Byla objevena profesorem Hermannem Ebbinghausem již v 19 století.
Křivka ukazuje, kolik látky si je lidský mozek schopen zapamatovat od okamžiku, kdy se něco nového naučil a jak rychle naučenou látku zapomíná. Jak je na první pohled zřejmé, vyplývá z křivky zapomínání bohužel jeden velmi nepříjemný závěr. Více než dvě třetiny toho, co se v jednom dni naučíme, do druhého dne zapomeneme. Za 6 dní přijdeme až o 75 % naučené látky. Pokud tedy nevyužíváme vhodný studijní systém nebo nejsme vzdělávacím procesem správně vedeni, drtivá část našeho studijního úsilí přichází po několika dnech vniveč. Učíte-li se tak, že nevyužíváte vhodné řízené opakovaní, je zřejmé, že se cizí jazyk tímto stylem nemůžete naučit nikdy.
4Budete znát až 4x více než dříve
Nyní již víme, že informace dostaneme z krátkodobé pamětí do té dlouhodobé vhodným systémem opakování. S každým dalším opakováním je informace v našem mozku uložená hlouběji a lépe. Ne každé opakování je však přínosné. Strávit mnoho desítek minut opakováním látky ve stejném dni má na dlouhodobou paměť téměř nulový dopad.
„Při dodržování správného systému opakování si vaše paměť uchová až 4x více nové látky.“
Abychom našim studentům jazyka co nejvíce pomohli, rozšířili jsme Ebbinghausovu křivku zapomínání o křivku řízeného učení a navrhli maximálně efektivní systém opakování s ohledem na výuku cizích jazyků. Z grafu je zřejmé, že při dodržování našeho systému opakování si vaše paměť uchová více než 4x více nové látky než pokud byste studovali tradičním způsobem.
Z našich zkušeností doporučujeme první den probrat novou látku a následně ji zopakovat ideálně ještě večer před spaním, pak znovu zopakovat druhý den, sedmý den a naposledy mezi desátým a čtrnáctým dnem, tedy průměrně dvanáctý den.
Z počátku opakujte látku i s jejím pečlivým procvičením. Čím více ji budete mít osvojenou, postačí již jen její stručné připomenutí. Každé opakování si pečlivě evidujte, ať vnesete do své jazykové výuky řád, který dokážete udržet i s další přibývající látkou. Evidovat každé procvičování ale může být nekomfortní a tak doporučujeme využít vhodný vzdělávací software, který je nastaven s ohledem na námi navrženou křivku řízeného opakování. Tím si organizaci studia značně zjednodušíte.
5Naše doporučení
V našem eshopu naleznete celou řadu kurzů, které s řízeným opakováním intenzivně pracují. Nová látka je prvně probraná a následně se k ní student vrací i v dalších dnech a to jak ve formě jejího procvičování, tak i stručným připomenutím ve dnech pozdějších. Důraz je kladen i na specifickou oblast slovíček, která je možné procvičovat až 12ti různými způsoby. Rádi vám pomůžeme vhodný kurz vybrat a dáme vám ho k otestování.
Napište nám do komentáře pod článek, jak hodně zapomínáte vy a jaké máte vlastní zkušenosti s ukládáním vědomostí do dlouhodobé paměti.
Zdravím, článek o zapomínání naučené látky je zajímavý .Ale myslím si ,že opakovat se musí každý den a to je pak pří nabalování nového a nového učiva dost těžký zapamatovat. A člověk, když nemá možnost mluvit (komunikovat), brzy zapomene- použít (na)učenou látku v praxi. Jsem věčný začátečník občas mě uvízne v hlavě nová fráze nové slovo ,které si zapamatuju a zapůl roku vzpomenu při nějakém filmu s titulky nebo si dovolím vyzkoušet říct tu vzpomenutou frázi na dovolené a řeknu to číšníkovi nebo v hotelu personálu o kterém vím že to nejsou rodilí angličani.Ale ve chvíli kdy se ukáže ta osoba jako zdatná v angličtině tak najednou ta angličtina je pro mě cizí a nevnímám žádné slovo jen bla blabla abla. A pak jen řeknu I don’t understand. Martin
Dobrý den, Martine. Děkujeme za sdílení Vaší zkušenosti. Je pravda, že každému vyhovuje něco jiného a tak souhlasím s tím, že každodenní opakování může být velmi nápomocné. Ale jak píšete, naráží na problém toho, že pak se látka k opakování velmi rychle nabaluje a to množství přeroste člověku přes hlavu. Z pohledu ukládání do dlouhodobé paměti postačí opakovat méně často, jak píšeme v článku. Zkuste to a dejte nám vědět, jaký to mělo dopad.
Co se týká konverzace s někým jazykově zdatnějším. Nejste v tom sám, stejně tak to mají skoro všichni studenti. Komunikovat zvládnou, ale jakmile někdo umí lépe než oni, tak se zaseknout a mají pocit, že neumí nic. Je to běžná obava a jediná obrana je to stále zkoušet a zkoušet nebo s někým procvičovat. Protože pak Vám komunikace s rodilým mluvčím přijde jako běžná věc a nesváže Vás strach. Vy se domluvit umíte, v hlavě to máte a tak stačí vyřešit jen tu obavu ze selhání, která nakonec selhání vyvolá. Držím palce.
Učím se anglicky dlouho a angličtina se stala mým koníčkem. Váš článek mohu doplnit vlastními postřehy.
– Když mluvím s rodilým mluvčím, cítím, jak že se vždycky učím. Jakoby jazyk zprostředkovaný rodilým mluvčím byla kvalitnější a spolehlivější informace, kterou stojí za to uložit do paměti. Všichni moji učitelé, kteří nebyli rodilí mluvčí, měli vlastně velkou nevýhodu v tom, že to moje podvědomí od nich nebralo na 100%, ale s určitou rezervou, jako nezaručenou informaci.
-Taky jsem se dostal k jedné knížce, kterou jsem si moc chtěl přečíst, ale měl jenom anglický originál. Byl to román velmi strhující, který mne vtáhl do děje tak, že jsem se přestal zdržovat slovníkem a hodně slov se mi začalo dařit prostě uhodnout. Začalo to být vzrušující jako učení. Cítil jsem, že se mi angličtina lepší, a rozhodně nešlo o žádné urputné šprtání. Je zajímavé takto získaná slovíčka mi často naskakují i když mluvím česky. No řekněte, kdo z nás se jazyk, kterým mluví nejlépe (mateřský) učil se slovníkem v ruce?
-Další silná páka je pobývat v anglickém prostředí a být celý den obklopen jenom anglicky mluvícími lidmi. Po dvou dnech přijde krize a mozek to správně vyhodnotí, jako situaci kterou musí řešit. Začnou se vám zdát anglické sny. To si mozek dělá pořádek ve skladu. Následuje neuvěřitelná akcelerace.
Je to přesně tak, jak je napsáno v článku, neustále opakovat, opakovat, opakovat a pak se vám to tam najednou uloží a když potřebujete prostě to naskočí.
Sezóně pracuji v zahraničí, každé léto cca 4 měsíce.
Každý rok mám nové kolegy, kteří samozřejmě používají slovíčka, které neznám. Je to pro mě jednoduché, dávno jsem vzdala to, že vždy budu rozumět 100 % toho co mi druhý říká. Pokud s někým vedete dialog je jedno, že pár slovíčkům nerozumíte, protože z celé konverzace je jasné o čem se mluví. Když zachytím nová slovíčka, většinou si je někam rychle zapíši, večer když mám chvilku si je přeložím a snažím se je mít při ruce, aby když dané slovíčko slyším opět, aby mi to buď naskočilo nebo abych se mohla rychle ujistit o jeho významu. V průběhu léta tato slovíčka slyším tolikrát, že se i postupně je snažím zapojovat když mluvím já a je to, na konci léta jsou slovíčka součástí mé slovní zásoby.
Večer před spaním mám u postele knihu s anglickou gramatikou, přečtu si něco nového a další den v práci ihned aplikuji v konverzaci, nebo když si píši v průběhu dne se svými přáteli přes mobil.
Když se chcete jazyk opravdu naučit, musíte se do toho úplně ponořit: prostředí kde jazyk uslyšíte každý den, v autě a doma mít nalazenou anglickou stanici, v televizi koukat třeba na zprávy, protože tam jsou i titulky většinou BBC, v mobilu mít aplikaci na procvičování angličtiny a tak můžete cvičit opravdu kdekoli když máte chvilku (v autobuse, v čekárně, na wc :-), o přestávce nebo polední pauze v práci) a také si můžete najít několik kamarádů s kterými můžete psát přes mobil v angličtině. Rovnou mít v mobilu i slovník, který funguje offline a když něco nevíte, jenom nakouknete a pokračujete.
Do příštího jara musím mluvit pro mě novým jazykem „německy“ a věřím tomu, že to zvládnu, ale musím tomu dát vše! Z toho důvodu se stěhuji do Německa, kde budu u německé rodiny, v německém prostředí, 5 x v týdnu v jazykové škole a třeba se najde i nějaký dobrovolník s kterým budu němčinu procvičovat po večerech :-D
Když se chce, všechno jde, ale musíte si ujasnit co chcete a jestli jste ochotni pro to udělat maximum.
Za předpokladu, že se učím 8 hodin něčeho ve škole. Tak musím ztrávit další 4 hodiny opakováním večer. Tedy mám jen 4 hodiny na to, abych dělal něco jiného, což obvykle nestačí ani na úkoly.
Další den mám znovu opakovat látku a opakuji i tu novou, to máme při dobré vůli 6 hodin opakování. Takže na úkoly mám 2 hodiny.
Po týdnu musím zopakovat nové 2 látky a tuto, to máme 7 hodin. A 12. den, opakuji 7 a půl hodiny. A to vždy počítám s tím, že další opakování mi zabere polovinu času, co předchozí, což je poměrně optimistický odhad nicméně zhruba by to odpovídalo tomu vašemu grafu. To není dlouhodobě udržitelné. Od 12. dne mám každý den jen půl hodiny na to, abych dělal něco jiného, pokud jsem ve škole 8 hodin, což občas jsem i déle. A musí mi stačit na vyčištění hlavy jen 8 hodin spánku.
Dobrý den, Vojtěchu,
máte pravdu, že pokud byste si chtěl opravdu dlouhodobě zapamatovat úplně vše z oněch 8 hodin každodenní výuky, tak se dostanete až do této extrémní situace. Tak zkrátka lidský mozek funguje. Důkazem je např. to, že po mnoha letech studia na základních, středních či vysokých školách si studenti, z tisíců hodin výuky, pamatují pouze malý zlomek všech infomrací. Je to proto, že se látku pouze nabiflovali, pamatovali si ji několik dní, což jim stačilo, aby napsali písemku nebo složili zkoušku, ale pak téměř vše zapomněli.
Biflování je výuková metoda, která je z dlouhodobého pohledu pouze ztrátou času. Řada škol však nic jiného než biflování po svých studentech nevyžaduje, což je velmi smutné. Pak se ale nesmíme divit, proč například školní jazykové vzdělávání patří u nás k nejhorším v Evropě, soudě podle opakovaných průzkumů Eurobarometru.
Předem se omlouvám, že téma nejprve trochu zlehčím a následně se budu vypisovat ze své frustrace. Někde jsem četl výrok, který zněl zhruba takto: „Moje dlouhodobá paměť je krátkodobá a moje krátkodbobá paměť je v pr…i.“ Ve Vašem článku uvádíte příklad, že když se mi představí 10 lidí křestními jmény, zřejmě je pak dokáži rychle zopakovat. Tak to ale bohužel funguje jen u lidí s výtečnou pamětí. Já bohužel u třetího jména už nevím, kdo byl ten první. Snažím se sice pomáhat si různými triky, jako třeba, že Lenka má vlasy jako len, ale to nejde použít vždycky a navíc člověk často zapomene i tu pomůcku. (Byl to len nebo vlna? Lenka nebo Vlasta?) Takže krátkodobě si nezapamatuji 10 jmen ale reálně dvě max. tři. A s anglickými slovíčky je navíc ten problém, že se je učím na třikrát: význam v češtině, zápis v angličtině a výslovnost, resp. ještě za čtvté, naučit se slovíčko vybavit aktivně v angličtině. A když se pak mám naučit celou frázi, tak to už je prostě peklo. Když tohle martyrium po delší zvládnu, vyslechnu tuto větu namluvenou rodilým mluvčím a zjistím, že nerozumím skoro nic, protože mi to splyne v jen neidentifikovatelný šum, kdy se s textem před očima marně snažím zaslechnout to či ono slovíčko. (Léta se dívám na filmy s titulky, ale vůbec se to nelepší.) Pak nastupuje již zmiňovaný problém s nabalováním informací. Pokud už se totiž horko těžko jednu takovou větu naučím (nejvýš jednu za den) musím si ji opakovat trvale. A jak příbývají další slova a věty už není v běžném pracovním dni kdy na opakování všeho. Navíc mě to samozřejmě hrozně nudí. Takže s novými slovíčky ta stará zapomínám a po letech biflování se domluvím max. na ulici, když se mě cizinec zeptá na zastávku tramvaje a to musí mluvit pomaloučku slovo od slova. Na druhou stranu dobře vím, že v tomto nejsem zdaleka sám, řada mých známých i akademicky vzdělaných, většinou technicky zaměřených to tak má prakticky stejně. Došel jsem k názoru, že to je prostě forma mozkové dysfunkce, taková „dyslingie“ :-)
Dobrý den, Martine. Máte pravdu, že počet 10 jmen v našem příkladu je možná pro řadu lidí až moc. Aby byl příklad názornější, změnil jsem počet na 5. To už by mohlo být, při maximální koncentraci, pro většinu reálné nebo ne? :-)
Co se týká práce s pamětí, je zde ještě jeden důležitý faktor, který se do článku již nevešel. A to je věk. Ten nám bohužel vše velmi komplikuje, ať se snažíme sebevíce. Některé zdroje uvádějí, že první zlom ve zhoršení paměti nastává okolo 35 roku života a druhý po 50. Náš mozek už nemá takovou schopnost naučit se novou látku drilem, protože selhává tzv. mechanická paměť. Existuje ale naštěstí ještě jeden způsob ukládání informací do paměť a to logický přístup. Tedy jak jste i Vy zmínil, vytváření asociací, tj. propojování nové látky s látkou v mozku již uloženou nebo vytváření příběhů např. pomocí metody klíčového slova apod. Na toto téma se chystáme napsat ucelený článek a tak dále sledujte náš web, dáme Vám celou řadu tipů, podnětů a nápadů.
Zapomněl jste zmínit, že s věkem roste počet nervových spojů v mozku – tedy není pravda jen to, že s věkem se učí hůře, ale věk může přinášet i mnoho výhod. Potom by měli pravdu všichni ti, kdo se vymlouvají na svůj věk když se jedná o jakékoliv učení – ale tak to skutečně není, maximální vinu má naše lenost!
Článek se mi líbil, a ano také mívám problémy s dlouhodobou pamětí
Učil jsem se angličtinu 15 let ve škole a po maturitě jsem anglicky ani nerozuměl, ani nemluvil. Protože jsem ale začal doučovat děti a kamarády, musel jsem se sebou něco dělat a postupně přišel na to, že čtení, poslech a sledování je tou správnou cestou. Když jsem pak zjistil, jak vypadá správná anglická výslovnost, šlo to už samo a dotáhl jsem to až na certifikát C2. :)
—————–
Potom jsem se dal na němčinu a rozhodl se, že nechci strávit dalších mnoho let učením „postaru“. Proto jsem jen četl knížky, poslouchal a koukal na filmy. Nikdy jsem neměl moc času, takže 15 minut video při snídani, 20 minut čtení ve vlaku, 20 minut poslech během cesty do práce. Za 5 let jsem měl také certifikát C2.
—————–
Stejný postup doporučuji i svým studentům a funguje. Teď se chystám na francouzštinu. ;-)